Na úvod pár nejdůležitějších rad:
1)Přesvědčte se, že prostředek, který používáte, není toxický pro kočky! Řada přípravků určených pro psy jsou toxické pro kočky i při pouhém kontaktem se psem. Totéž platí pro prostředky, kterými čistíme prostředí.
2) Pokud usmrtíme veškeré blechy na kočce, zabili jsme pouze 5 % veškeré populace blech, zbylé blechy přežívají v prostředí a není to málo. Blecha žije průměrně 4 týdny a za den snese přibližně 30 vajíčky, pokud má tedy kočka na začátku 10 blech, za pouhé 4 týdny jich bude minimálně 8400. Proto je důležitá včasná hygiena prostředí, kde kočka žije.
3)Většinou je nutné hygienu prostředí opakovat několikrát. Doporučuje se, že dostatečné pro zničení blech je jednou za 2-3 dny po dobu 2-3 týdnů.
4)U podávaných antiparazitik se řiďte příbalovým letákem. Často je důležitá opakovaná aplikace.
5)Blechy mohou napadat i člověka, přestože není jejich cílovým hostitelem.
6)Doporučujeme vám projít si celý náš článek
Zablešení
V naprosté většině naše domácí mazlíčky, psy a kočky, napadá blecha kočičí (Ctenocephalides felis). Blecha psí (Ctenocephalides canis) je diagnostikována vzácně.
Na těle kočky sajou krev pouze dospělé blechy, ostatní vývojová stádia, vajíčko, larva a kukla, se nacházejí mimo hostitele, a to na místech, kde se kočka zdržuje nejvíce (pelíšek, úkryty…). Z vajíček se líhnou larvy, které se živí trusem dospělých blech. Larva se zakuklí a v příhodný čas se vylíhne dospělec. Blechy jsou celkem odolné a bez potravy mohou přežívat i 6 měsíců. Na člověka mohou taky skočit a v případě, že se jim dlouho nenaskytne možnost zabydlet se ve zvířecím kožichu, dokážou způsobit celkem nepříjemné problémy.
U koček je nejvíce postižena oblast krku, slabin a zádi. Jelikož jde o onemocnění silně svědivé, pozorujeme u kočky neustálé škrábání a olizování, srst je polámaná a vypadává, kůže je zarudlá, ztluštělá, pokrytá krustami a náchylná k jiným infekcím. Tyto příznaky jsou mnohem intenzivnějsí u kočky která je alergická na bleší kousnutí. V takovém případě je léčba dlouhodobá a svědění může přetrvávat až tři týdny po kousnutí.
Blechy jsou také významným mezihostitelem tasemnice psí (Dipylidium caninum), která parazituje ve střevě psa i kočky poté, co blechu sežerou. Proto je dobré kočku i odčervit.
Jak poznáme, že se naše kočka drbe právě kvůli blechám? Můžeme být šikovní a blechu přistihnout, a třeba i chytit přímo při činu. V srsti kočky hledáme také bleší trus, který je drobný a zrnkovitý. Když kočku vyčešeme nad mokrým kapesníkem či papírem, tak uvidíme jak se krev v bleším trusu krásně rozpouší.
Abychom boj s blechami vyhráli, musíme eliminovat všecha stádia blech. Proti dospělcům v srsti kočky můžeme použít přípravky ve formě spot-on, spreje, šamponů i tablet. Na trhu jich existuje spousta, vždy ale musíme dát pozor, abychom nekoupili přípravek, který není určen pro kočky. Toxické jsou např. přípravky které obsahují léčivou látku amitraz nebo látku ze skupiny pyrethroidů. Nejlépe je nepouštět se do výběru antiparazitika sám, ale vše prodiskutovat s veterinárním lékařem. Vhodné přípravky jsou s těmito účinnými látkami:
– fipronil (např. Frontline spot on, Frontline sprej, Broadline spot on, Controline spot on)
– methopren (Broadline spot on)
– imidacloprid (Advantage spot on, Advocate spot on)
– selamectin (Stronghold spot on)
– spinosad (Comfortis tablety)
Jak jsem psala výše, důležité je rovněž odstranit všechna vývojová stadia blech z prostředí. Toho dosáhneme důkladným čištěním míst, kde se kočka zdržuje. Často pereme a vysáváme pelíšky, koberce, kočičích schovky atd., využijeme v létě desinfekčních účinků sluníčka, v zimě naopak mrazu. Nezbytné je ošetřit a kontrolovat všechna zvířata v domácnosti. Přístup k řešení tedy musí být komplexní, samotné obojky, pipety apod. problém nevyřeší.
Na co si dát u blech pozor? Přestože se jedná o druhově specifického parazita, mohou blechy napadnout i člověka, proto radši vždy používejte ochranné pomůcky a před blechami se chraňte. Dále je nesmírně důležitá opakovaná aplikace přípravků, protože při použití přípravku zlikvidujeme pouze dospělce na zvířeti, nikoliv ostatní vývojová stádia v jeho prostředí. Proto je dobré zkontrolovat příbalový leták a zjistit, co doporučuje výrobce. Přípravky se často liší.
Otodektový svrab (ušní svrab)
Původcem tohoto svrabu je strupovka ušní (Otodectes cynotis), která napadá zevní zvukovod především koček, ale také psů, fretek a lišek. Žije na povrchu kůže, živí se odloupanými buňkami a tkáňovým mokem. Reakcí na její přítomnost je zánět zevního zvukovodu s nadměrnou tvorbou mazu, který je tmavě hnědý (připomíná kávovou sedlinu), a zvukovod se jím může i úplně ucpat. Ucho je bolavé a silně svědí. Kočka se neustále škrábe, třepe hlavou a tím si sekundárně způsobuje další poškození a zhoršení zánětu. Pokud se stav neléčí, může zánět přejít až na střední a vnitřní ucho a vyvolat nervové příznaky. Onemocnění je silně nakažlivé a jedná se také o zoonózu, u postiženého člověka způsobí přechodně pupínky, které po přerušení kontaktu s roztočem zmizí. Náchylnější jsou mladá zvířata, u kterých je průběh nemoci rychlý.
Když zjistíme u naší kočky výše zmíněné příznaky, je nezbytné hned navštívit veterinárního lékaře. Podobné příznaky mohou způsobit i jiná onemocnění, např. kvasinky nebo i alergie na krmivo, proto je důležitá správná diagnostika. Pro průkaz strupovky se provede otoskopické vyšetření a výtěr z ucha, vzorek se následně prohlédne pod mikroskopem.
Terapie ušního svrabu zahrnuje v první řadě důkladné vyčištění a vysušení nemocného zvukovodu a následně lokální aplikace antiparazitika ve formě ušních kapek (např. Otopet Therapy). Pro celkovou terapii se používají převážne spot-on přípravky s účinnou látkou selamectinem (Stronghold spot on), nebo kombinace moxidectinu a imidoclopridu (Advocate spot on). Potřebnou terapii navrhne veterinární lékař po zhodnocení závažnosti stavu konkrétní kočky.
Zaklíštění
V našich klimatických podmínkách se nejčastěji setkáváme s klíštětem obecným (Ixodes ricinus). Výskyt je sezóznní, zhruba od dubna do října, a do nadmořské výšky asi 1000 m.n.m. Klíšťata mají 3 vývojová stadia, larvu, nymfu a dospělce, a všechny se živí krví. Napadají všechny teplokrevné živočichy. V místě přisátí způsobují zánětlivou reakci a při masivním napadení můžou toxiny ve slinách klíšťete vyvolat klíšťovou paralýzu. Klíšťata jsou nebezpečná také tím, že přenášejí řadu nemocí, u nás nejčastěji lymeskou boreliózu, anaplasmózu a virovou meningoencefalitidu. Proto je dobré kočku preventivně chránit před přisátím klíštěte.
U koček nacházíme klíšťata nejčastěji na hlavě, krku a všude tam, kde je kůže tenká. V místě přisátí je kůže zarudlá a často svědí i po vytažení nebo odpadnutí klíštěte. Kočka se na postiženém místě škrábe, ranka se může infikovat a zhnisat. Pokud je klíště odstraněno nešetrně a v rance zůstanou jeho zbytky, může dojít k vytvoření granulomů.
V kritickém období, kdy je klíšťat nejvíce, je třeba kočky pravidelně kontrolovat a případná klíšťata ihned pečlivě odstranit. Na trhu existuje několik druhů pinzet. Velmi praktická je kovová pinzeta, s kterou se dobře manipuluje, jen tak se nezlomí, a uchytí jak malé nenasáté klíště, tak pořádně naplněnou samičku. Po vytažení klíšťete je dobré ranku zdezinfikovat, klíště nejlépe spálit a pořádně si umýt ruce.
Pro prevenci zaklíštění se používají připravky ve formě spreje, spot-on pipet nebo obojků. Vždy si buďte jistí, že přípravek, který chcete použít, je určen pro kočky. Vhodné jsou přípravky s těmito účinnými látkami:
– fipronil (např. Frontline spot on, Frontline sprej, Controline spot on, Broadline spot on)
– flumethrin (Foresto obojek)
– propoxur (Belfo obojek)
Cheyletielóza (dravčíkovitost)
Dravčík kočičí (Cheyletiella blakei) parazituje na povrchu kůže koček, kde se živí tkáňovým mokem. Napadení dospělých koček způsobuje většinou mírné ložiskové změny nebo se neprojeví vůbec a kočka je pouze přenašečem. U koťat je však průběh onemocnění mnohem výraznější.
Dravčík svou přítomností způsobuje exfoliativní dermatitidu, což se projeví zarudnutím kůže a tvorbou šupin, které nacházíme v srsti kočky. Sami šedožlutí dospělci dravčíků jsou velcí až 0,8 mm a připomínají lupy, říká se jim také „pochodující lupy“. Onemocnění provází svědivost různého stupně. Nejčastější lokalizací je krk a záď.
Onemocnění potvrdí veterinární lékař mikroskopickým vyšetřením vzorků, které získá ze srsti. Odběr vzorku pomocí lepící pásky, která se poté prohlédne pod mikroskopem, je pro kočku nebolestivý. Vždy se ale nemusí podařit takto parazita zachytit, protože kočky jsou velmi pečlivé při starosti o srst a spoustu parazitů slížou, a navíc u dospělých koček je počet parazitů nízký. Srst kočky se tedy musí vyšetřit pečlivě. Další metodou odběru vzorku je kožní seškrab a vyšetření vytrhnutých chlupů, na kterých se prokazujou vajíčka dravčíků.
Léčba dravčíkovitosti opět spočívá v podání akaricidních přípravků ve formě spot-on, spreje nebo koupele. Pokud chováme více koček, je třeba ošetřit všechny, neboť dravčíkovitost je velmi nakažlivé onemocnění. Riziko přenosu je tedy velké hlavně tam, kde je velká koncentrace zvířat a kde jsou ve vzájemném kontaktu (burzy, výstavy, chovné stanice, útulky). Používají se přípravky s těmito účinnými látkami:
– selamectin (Stronghold spot on)
– moxidectinem (Advocate spot on)
– fipronilem (Frontline spot on, Controline spot on)
Shrnutí
Abychom předešli kožním parazitózám nebo alespoň snížili riziko napadení, je třeba dodržovat určitá pravidla. Důležitá je čistota prostředí, jak jsem zmínila v případě blech, pravidelná kontrola srsti koček a dalších mazlíčků, preventivní používání antiparazitárních přípravků, které rozumně kombinujeme podle toho, nač účinkují, a také zvýšená ostražitost při účasti na výstavách, při odběru koček z útulku, od chovatele apod.
Zdroje:
CHROUST, Karel a kol. Veterinární entomologie.
SVOBODA, Miroslav a kol. Nemoci psa a kočky.
ETTINGER, Stephen J. a Edward C. FELDMAN. Textbook of veterinary internal medicine.
